Mediálně známější, ale neméně problematicky nový zákon o odpadech má svého menšího bratříčka, který však občany v České republice asi rovněž příliš nepotěší. Stejně jako odpadový zákon, má i nový zákon o výrobcích s ukončenou životností přinést znatelné zdražení. Nikoli však odpadů, ale dokonce i samotného nově nakupovaného zboží, například veškeré elektroniky.
Tato skutečnost je způsobena hned několika novými věcmi, které zákon obsahuje. Jednou z nich jsou například velmi tvrdé podmínky pro získání oprávnění k provozování kolektivního systému. Kolektivních systémů je v ČR několik a mají za úkol zajištění plnění zákonných povinností v něm sdruženým výrobcům. Je otázkou, zda tvrdé podmínky pro vznik nového kolektivního systému nastavilo ministerstvo proto, aby se stávající kolektivní systémy nemusely obávat nové konkurence, nebo zda to mělo nějaké skutečně objektivní důvody. Každopádně stávající návrh zákona tak nově zbytečně znesnadňuje vstup nových konkurentů na již tak poměrně problematický a ne zcela konkurenční český trh mezi kolektivními systémy. Nezdravé a nekonkurenční prostředí v oblasti kolektivních systémů opakovaně kritizoval ve svých stanoviscích i antimonopolní úřad. Nové tvrdé nastavení zákona může tuto situaci ještě zhoršit a může samozřejmě znamenat i další monopolizaci a s tím spojené postupné zvyšování nákladů, které nenese nikdo jiný, než samotní spotřebitelé. Ti náklady zaplatí vždy při koupi nových výrobků cestou takzvaného recyklačního poplatku.
Pokud bude nový zákon, nové kolektivní systémy tedy asi nebudou. Pocit tržního prostředí má však zákon přinášet alespoň přes jakoby „trží obchodování“ přes komoditní burzu. Na té dříve pracoval stávající ministr životního prostředí Richard Brabec. Poslední pozici na komoditní burze opustil těsně před tím, než se stal ministrem životního prostředí, a ihned poté se v návrhu zákona objevila právě komoditní burza. Proti tomu, aby burza byla obsažena v zákoně, jak navrhuje Brabcovo MŽP, silně protestovala naprostá většina dotčených svazů a odborné veřejnosti. Po velkých protestech komoditní burza z návrhu zákona zmizela, ale po čase se tam opět vrátila pod krycím názvem „organizovaný veřejný trh“.
Zákon má však i některé pozitivní aspekty. Po mnoha letech to vypadá, že by konečně mohl být prosazen zákaz, aby kolektivní systém, a s ním provázané subjekty, nemohli vlastnit a provozovat dokonce i své vlastní zpracovatelské zařízení na elektroodpad. Takovýto zákaz je běžný v řadě Evropských zemích a uvažuje se i kompletním zákazu v celé EU. Sféra monopolu některých kolektivních systémů totiž doposud zasahuje i do zpracovatelského průmyslu. Řada standardních podnikatelských subjektů, které nemají od státu povolení být kolektivním systémem, tak musely své podnikání ve zpracovatelském a recyklačním průmyslu ukončit. Reálně samozřejmě nemohly konkurovat zákonem zvýhodněným kolektivním systémům, které mají na svou činnost peníze ze zákona, resp. z recyklačních poplatků od spotřebitelů. Pokud by nový zákon skutečně přinesl tento zákaz propojení kolektivního systému se zpracovatelem, pak by to byl jistě krok k tržnějšímu a konkurenčnějšímu prostředí.
Osud zákona je však velice nejistý. Stále k němu trvá několik desítek zásadních rozporů mnoha připomínkových míst, průmyslových a odborných svazů. Rozpory nebylo ministerstvo životního prostředí schopno vyřešit ani za půl roku, od zahájení připomínkového řízení. Zákon byl již několikrát, s ohledem na jeho nízkou legislativní úroveň a množství právních a formulačních chyb, vrácen ministerstvu životního prostředí k nutnému přepracování. Pokud by i přes to vše prošel na vládu, je otázka, jak by se k němu vláda vzhledem k tolika zásadním problémům postavila. Nejistá by byla i jeho cesta v parlamentem, navíc necelý rok před volbami. Rozumní poslanci by s největší pravděpodobností zřejmě nechtěli podpořit zákon, který i pro samotné občany znamená v mnoha ohledech krok zpět a vyšší náklady při koupi nových elektrospotřebičů. Uvidíme ale, jak celý příběh dopadne.