Hana Křížková: Sedmička má vše, co potřebuji

V pražských Holešovicích našla domov zpěvačka a herečka Hana Křížková. Žije tady už třináct let a neměnila by. Dokonce nemůže kromě potíží s parkováním najít ani nic negativního. „Připadá mi, že sedmička prošla velkou proměnou, zkultivovala se, opravila,“ myslí si Hana Křížková. Jak si užila léto, co jí čeká po prázdninách a jak oslaví narozeniny?

● Říká se, že je rozdíl mezi tím, když někdo někde žije a bydlí. Souhlasíte s tím?
V Holešovicích jsem už třináct let a musím říct, že tady skutečně žiji. Domov je moje hájemství a žiji tady ráda. Neustále spím někde po hotelích a penzionech, a tak se ráda vracím do svého bytečku. Navíc je to dům s historií, postaven byl někdy ve třicátých letech minulého století a zdá se mi, jako by architekti tehdy nějak lépe věděli, jak chtějí lidé bydlet, co je pro ně důležité. Takže můj byt je nejen velmi útulný, ale zejména strašně praktický.

● Když jste hledala byt, jak došlo na Holešovice?
Byla to náhoda. Žila jsem na osmičce a hledala něco nového a povedlo se toto. Pozitivní bylo, že jsem to měla blíž do „svých“ divadel, zkrátka za prací. Ale rozhodlo víc věcí, právě ta útulnost a praktičnost, lokalita, která mi seděla, záleželo mi na okolí. A sedmička má tak nějak vše, co k životu potřebuju. Stromovku za rohem, kam se chodím učit texty, maličké kavárničky a hospůdky, z kterých mám radost, obchody. Mám ráda maličké obchůdky a kavárny, těší mě, že tam potkávám pořád ty stejné lidi. Vím, kam na dobrou kávu, kam pro chleba. Pamatuji si, že když jsem sem poprvé vešla a viděla okolí, stromy, zeleň, řekla jsem si: Jo, tohle je můj byt!

●  A mrzí vás něco na sedmičce?
Tak odpověď, že jsou problémy s parkováním, dá asi každý. Ale jinak mi připadá, že sedmička prošla velkou proměnou, zkultivovala se, opravila.

● Nejste rodilá Pražačka, jak jste se tady ocitla?
Pochopitelně mě sem přivedla práce! Narodila jsem se ve Strakonicích a tam mě objevila jedna karlovarská hudební skupina. Potom se to rozjelo, založila jsem si svoji kapelu a potom jsem začala zpívat jako host u Petra Kotvalda. Nakonec jsem se ale spojila s Karlem Černochem a s tím jsem zůstala řadu let.

● Jaké byly vaše pražské začátky? 
Byl to velký skok. Přijela jsem za Petrem Kotvaldem, hledala jsem podnájem a začali jsme koncertovat. Hráli jsme třicetkrát i víckrát do měsíce. Měla jsem dva kufry a jen si je střídala. Bylo to náročné, ale krásné. Ale dneska bych to možná už nevydržela.

● Baví vás víc muzikály nebo hraní s kapelou?
Ne, obojí mám ráda stejně. Odpovídám na to docela často. Jsem možná umělecký schizofrenik, protože na jednu stranu mám velmi ráda nekomerční muziku, jako jsou šansony, blues, swing, ale na stranu druhou miluju muzikály. Baví mě v nich tančit, hrát, zpívat.

● Vy jste zpěvačka, herečka, ale dá se říct, že vaší doménou jsou oblíbené muzikály…
V roce 1995 jsem šla na konkurz do muzikálu Drákula. Obsadili mě do role Ohnivé nymfy a tu hraju už dvaadvacet let. Samozřejmě s přestávkami, ale přesto je to pro mě velmi srdeční záležitost. Mám za sebou přes tisíc představení! Potom se přidávaly další a další muzikály. Ale musím připomenout, že mám také už dvacet let vlastní devítičlennou kapelu pod vedením Martina Kumžáka!

● Jakých bylo těch dvaadvacet let s Drákulou?
Prošli jsme s ním několik pražských scén, každá měla něco do sebe, každá byla jiná. Měnily se ale třeba i kostýmy. První byly od pana Pištěka, teď je máme od Romana Šolce.

Hanu Křížkovou čeká oslava narozenin.

● Jezdíte také po Česku se svojí talk show…
Tu jsem si hodně oblíbila, i když není to talk show doslova. Jsem na jevišti sama a povídám publiku, k tomu jim zpívám. Mám to moc ráda.

● Trpíte trémou?
Na talk show vůbec, na větších koncertech ano. Vždy říkám škoda, že nedělám třeba pošťačku, nemusela bych se stresovat. A tréma mě potrápí i před každou premiérou. Drákula nebo Mamma Mia to už je hodně o těšení, ale nové muzikály, tam si musím zvykat.

S Helenou Vondráčkovou a Adélou Gondíkovou v muzikálu Mamma Mia.

● Léto nemáte úplně nepracovní…
To nemám. Začala mi letní práce na muzikálu Mamma Mia v Divadle Hybernia a potom už se zase rozjíždí kolotoč muzikálů, ať už je to Drákula, který se hraje v karlínském divadle, stejně jako Carmen, v Divadle Hybernia je to muzikál Sibyla – královna ze Sáby a také na muzikálu Mefisto.
Na podzim nás také čeká obnovení muzikálu Popelka na ledě. A budu také pracovat na muzikálu Shrek, zkoušet se začne na začátku příštího roku. Hraji dračici a těším se! Pohádku ale vůbec neznám, pouštěla jsem si ukázky na YouTube a mám dvě DVD a pustím si to.

● A stihla jste vůbec dovolenou?
Měla jsem odpočinkový červenec. Byla jsem na dovolené na ostrově Kos. Nejdřív sama a potom jsem se do Řecka vrátila s dětmi, které se potýkají s onkologickým onemocněním. Spolupracuji totiž s občanským sdružením Sluneční paprsek, jsem jejich patronkou a už jedenáct let jezdíme s dětmi k moři na ozdravný pobyt na ostrov Rhodos.

● Proč jste se pustila do spolupráce se Slunečním paprskem?
Jednak mám tuto nemoc sama za sebou, vím, o co jde, vím, jak nemocným je. S těmi dětmi je mi fajn.

● Vy jste v Řecku dokonce zažila zemětřesení. Jak jste to prožívala? 
My jsme tam měli asi čtyři až pět stupňů. Malé děti to naštěstí prospaly, pro ty větší to byl hodně nevšední zážitek. My dospěláci jsme byli popravdě trošku vyděšení. Věci padaly ze stolů, skákaly s námi postele. Nebyl to příjemný zážitek, ale na recepci nás uklidnili.

● Cestujete ráda?
Jak kdy a kam. Někdy, když mám koncerty daleko, tak už z toho velkou radost nemám, hlavně v zimě. Ideální pro mě je mít vystoupení tak 150 kilometrů kolem Prahy.

● A máte chuť podívat se někam do exotiky? 
Dřív jsem velmi toužila podívat se na Srí Lanku. Hrozně mě lákali tamní sloni, ty mám ráda. Na takovou cestu se popravdě po všech mých operacích a zdravotních peripetiích necítím.

● Když byste si mohla vybrat bez jakýchkoli limitů místo kdekoli na světě, kde byste chtě la žít, kam byste zamířila? 
Zůstala bych tady! Nedovedu si vůbec představit žít někde jinde. Zimu moc nesnáším, léto mám ráda, ale jen u moře, nejlépe se cítím na jaře a na podzim. A tahle roční období jsou v Česku krásná! Ještě lepší by to ale bylo, kdybychom měli moře.

● A také vás čeká narozeninový koncert v divadle Hybernia…
Pochopitelně zazpívám s kapelou Martina Kumžáka, a to ve středu 27. září v 19.00 hodin. Moc se na koncert těším. Jsem velmi ráda, že můžu říct, že těch uplynulých šedesát let bylo krásných. Jsem životní optimista, byla jsem vychovávána k tomu, abych vše v životě přijímala s pokorou, vděkem a úctou. A navíc jsem v životě měla štěstí na lidi. Co víc si přát.

V Holešovicích žije už řadu let.
Share